Dyž se vápno v Hostěnicách pálívalo...
Hostěnice, skalařská a vápenická vesnice
Rozvoj vápenického a později cementářského průmyslu v brněnském regionu má dlouholetou tradici, neboť v předměstí Brna leží na jihu velké ložisko vápenců. Kámen se hodil nejen na zpevnění cest, do základů domů, ale i jako kvalitní mramor na kamenické výrobky a kvalitní vápenec později na velmi kvalitní vápno. Vápenec, břidlice i mramor se těžil v Hostěnicích do sedmdesátých let minulého století. Amphiporovým hostěnickým mramorem se pyšní mj. Národní památník v Praze na Vítkově.
Nedostatek půdy a její malá úrodnost nutila místní obyvatele ke hledání obživy jiným způsobem. Les poskytoval lesní plodiny, trávu pro dobytek, prodávaly se šišky a loučky na podpal, z březového proutí se vyráběly metly, které se prodávaly v okolí nebo se měnily za potraviny a jiné věci do domácnosti. Les poskytoval i trávu pro dobytek, listí na stlaní do chlívů, klestí na topení, později pro řadu místních lidí i hlavní zaměstnání.
Kromě rozsáhlých lesů bylo v okolí hodně kamene, který se stal pro řadu lidí zdrojem obživy. Kámen se hodil nejen na zpevnění cest, do základů, ale i jako kvalitní mramor na kamenické výrobky a kvalitní vápenec později na velmi kvalitní vápno. Vápenky ležely v oblasti dnešní chatové osady Pastviska (u sportovních hřišť).
V místě bývalých vápenek prvorepublikového podnikatele s vápnem ve velkém Bernátkovi se stále i téměř po celém století říká Bernatka - Na Bernatce. Dnes je přibližně v tom místě otočka a konečná místního autobusu linky 701.
Skalař Karel Messerle
Karel Messerle i jeho synové prosluli jako silní skalaři - lamači kamene, šikovní cestaři při stavbě silnic do Ochoze a dále do Brna a do Pozořic a zkušení paliči vápna. Zůstaly tam ze slavné doby paličů zbytky skal, jejichž reliéf byl opracováván těžkým dílem ruky člověka - hostěnického skalaře. Dodnes jsou ještě znatelná místa, kde bývávaly na západním tzv. dolním konci vesnice na Gandii palírmy vápna a po celé noci konkurovaly tisícům hvězd a biliónům hvězdiček mléčné dráhy. Všichni, kdo postavili v té době na Gandii, byli vápeníci a skalaři. Dalo by se říci, že Gandie (Kandie) byla vápenická. Do noci zněla nota písničky Hostěnickéch skalařů ...
Hostěnice só v pěkné dolině,
žijó tam dobrý hospodyně.
Metle měnijó za drobnízku
dělajó z nich dobró šošovičku.
(...)
Až my bodem vápno pálit
prací, písní, pitím, Boha chválit.
Zase bode dobře jak bévávalo,
dyž se vápno v Hostěnicách pálívalo...
Dům postavený Carlem Messerle - Hostěnice č. 115
Dům postavený Carlem Messerle v roce 1908 postavený z hostěnického kvalitního kamene a jílovitých tzv."koťárů", nesoucí stopy několika generací, od narození obývá jeho vnučka Ludmila.
V té době se napůl vytratilo do země, napůl vyschlo jezero na "Gandii" (za dnešní ČOV) a Karel Messerle dostal nápad postavit si v blízkosti vápenek a skal a mramorového lomu domek. Osud mu byl tentokráte nakloněn a povolení na domek získal a dům Karla Messerleho vyrostl jako první a stal se tak také prvním domkem od Ochoze, kam se také podle tradice (jeho matka byla z Ubcí - Ochoz) oženil jeho syn z druhého manželství Karel a kde s manželkou postavil na Příhoně také domek, a shodou okolností také s číslem 115.
Carl Messerle postavil dům právě v místě, které bylo vyhodnoceno vojskem Rudé armády jako velmi vhodné k bombardování Brna. Na jaře roku 1945 od domu č. 115 odstřelovali ruští vojáci spolu s rumunskými přes les Brno a to přímo naproti dveří, kde kvůli dostřelu skáceli jednu hrušeň. Rodina Marie Meserlové se musela ukrýt s ostatními vesničany do nedaleké jeskyně Pekárna, Marie ale zůstala a sdílela osud války a rodného domu. Hostěnice byly osvobozeny až 29. dubna 1945. Jako dílem Štěstěny dům nebyl zasažen, jen střepina zasáhla hrušeň.
V roce 1965 navštívil vesnici i tento dům i s rodinou Boris Ivanovič Žilenko z Ukrajiny, který u tohoto domu v dubnu přesně před dvaceti lety bojoval. Bohužel tehdejší majitelku domu zde již nezastihl (Marie Meserlová zemřela v roce 1957). Zato si jeho dcera Nataša Žilenko oblíbila téměř stejně narozenou její vnučku Lidku, se kterou si ještě po dlouhou dobu dopisovala.
V červenci roku 1996 byla zahrada vedle domu nafilmována jako ukázka přírodní zahrady a malý spot vysílala ČT v pořadu RECEPTÁŘ. Dne 10. ledna 2018 v tomto domě oslavila vnučka Ludmila s manželem Miroslavem Chromým Kamennou svatbu - 65 let společného života. Právě její manžel byl ten, kdo dům v poválečných letech přestavěl a zmodernizoval.
Pan Horáček Miroslav z Hostěnic č. 118 (původně z Mokré) (tři čísla po Messerlovým domku) byl obchodník s vápnem, vlastnil náklaďák a vozil na něm - kupoval vápno v kusech z Březiny a prodával je po okolí. Jeho podnikání skončilo ve znárodnění.
Autorka: Mirka Zemanová - roz. Chromá z Hostěnic, nyní Brno
Napsáno pro Ročenku 2016 Moravské heraldické a genealogické společnosti